Příspěvky

Když je všechno v pohodě a pak vlastně není

Všechno je fajn, tak moc fajn, tak moc fajn že si to až užívám. Jakoby se život s vesmírem dohodli, že si zasloužím něco spešl. Všechno se daří a je tak, jak má být a nebo ještě líp. A pak to přijde. Jedná blbá poznámka v konverzaci, která mě donutí na to pořád myslet. Doslova mě ta věta vytočí. Ale proč? Vždyť to byla jen poměrně srandovní ironická věta, nebylo to rozhodně míněno nějak zle a útočně proti mě. Takových vět já řeknu za den taky pár a nemyslím si, že bych tím někoho ranila. Jsou to takové ty srandovně-ironicky smutné věty, které si říkají kámoši navzájem. Tak proč mě zrovna tahle tak tíží? Odpověď je vlastně dost jednoduchá. Protože mě to štve, ale nikdy jsem o tom víc nepřemýšlela. Prostě jsem to brala tak, že to tak je a třeba někdy až bude ten správný čas, tak se to změní. Nešťourala jsem se v tom. A právě proto mě to tak vytočilo. Protože mi ta blbá věta ukázala, že s tím ve skutečnosti vůbec nejsem smířená a jen jsem si to nalhávala.  A to je asi dobře. Je d

Co je pro tebe nic, může být pro jiného všechno

V čekárně u veterináře se mi stala zajímavá věc. Byla tam tříčlenná rodinka - mamka, taťka a dcera - a měli krabici s nějakým zvířátkem. Tipovala jsem morče, ale doufala jsem v ještěrku, protože pak bych se s nima třeba dala do řeči, mohla bych si ji pohladit a stali bychom se čekárenskými známými, což je zvláštní druh lidí, na které můžete narazit jen v čekárnách. Dáte se s nimi do řeči se společným cílem, a to zabít nějak ten nekonečný čas. Navíc moje záliba v navazování kontaktu s lidmi se stejnou vášní k ještěrkám tuto představu ještě umocňovala. Najednou začala krabice (teda spíše zvíře v krabici) vydávat nějaké zvuky a já hned věděla, že tohle čekárenské přátelství díky stejnému mazlíčkovi nebude. Byl to zvuk ptáka. V ptácích se moc nevyznám, ale tipovala bych to na andulku, z čistě nesobeckých pravděpodobnostních důvodů, jelikož krabice byla malá, což vylučuje papouška, a Andulky pokrývají největší procento ptačích mazlíčků v domácnostech. Andulky jsou taky fajn, ale ne

Tipy na podcasty

Obrázek
Krásný den :) Ráda bych se s Vámi dneska podělila o mé tipy na podcasty, kterými si občas krátím cesty v autobuse nebo poslouchám při procházkách nebo třeba ve fitku na páse při cardiu. Pro ty, kteří vůbec netuší, o čem tady píšu a co znamená to slovo "podcast", ráda vám to objasním. Jedná se o mluvené slovo na určité téma, v mnoha případech rozvohor, kdy se délka pohybuje od 15 minut až třeba do 2 hodin. Já poslouchám podcasty přes appku Spotify, kde najdete všechny níže zmíněné, ale dají se poslouchat i na jiných aplikacích. Přejděme tedy k tipům. Neseřazuji je nějak systematicky od nejlepšího po nejhorší nebo naopak. Každý je můj oblíbený a každý si pustím, když zrovna na něj mám náladu. Myslím, že každý si tady najde nějaký, který ho zaujme, protože témata jsou vážně různorodá. Mým prvním tipem je podcast ,, Čas Kávičky ". Jeho autorkou je slečna Veronika, která zde řeší různá témata jak z ,,ženského světa", tak klasické problém(k)y i radosti k

Ženské hormony jsou peklo

"Ahoj, já jsem Aňa a jsem náladová.,, "Ahoj, Aňo.,, A to je vlastně úplně ok. Je normální, že ráno vstanete, podíváte se do zrcadla a připadáte si jako ta největší a nejkrásnější kočička, na kterou by ani Heidy Klum neměla. Kruhy pod očima z nevyspání vám připadají sexy, otlačená tvář od polštáře ještě víc. Připadáte si prostě dokonalá. Vlastně byste takhle hnedka z fleku mohla vyjít z baráku. V téhle noční košili, s jednou ponožkou a zachumlanými vlasy. Protože #nomakeup a #naturalbeauty je nejvíc. A pak je i normální, že v ten samý den, třeba o 3 hodiny později a po tom, co jste se krásně oblíkla, protože tohle tělíčko prostě potřebuje krásné oblečení, a úžasně namalovala, se na sebe podíváte do zrcadla a připadáte si jako ta nejvíc nechutná divně vypadající bytost. Takovej dědeček hříbeček v pohádce o Sněhurce, taky nemá tucha, co tam sakra dělá a na co si to hraje. Nejradši byste se převlíkli z těch kytičkovejch šatiček do mikiny "JBMNT" a volných tepláků, h

Jak nám strach ničí naše sny

Krásný nedělní večer. Dneska bych se s vámi chtěla podělit o jedno téma, které mě napadlo při vaření dýňové polívky, a to je téma strachu a jak nám dokáže celkem efektivně kazit nebo dokonce úplně zničit naše sny a cíle. Takže s dýňovou polívkou to nemá moc společného. Možná to znáte.. Stojíte například před rozhodnutím, zda jít na školu, která je ve vašem rodném městě nebo na zahraniční školu, která je prestižnější, ale šli byste tam sami, je to daleko od vašeho domova, učí se tam jen v cizím jazyce, museli byste se kompletně osamostatnit. Jeden by řekl, že nejlepší je si ujasnit pro a proti každé školy a pak se racionálně rozhodnout. To by byla určitě ta lepší volba. Ale někdy přijde strach a proti tomu ani racionální rozhodnutí moc nezmůže. Dám tady i můj příklad. Vždycky jsem si jako malá a pak i v pubertě psala blog. Bylo mi jedno, co si o tom někdo myslí. Měla jsem to ráda, a tak jsem to prostě dělala. A pak jsem s tím najednou přestala. Začala jsem až nesmyslně řešit, co s

Pár tipů, jak být více produktivní

Máte občas pocit že jste k ničemu, nic nestíháte, život tak nějak běží a vy jím jen tak proplouváte, najednou je neděle večer a když se ohlédnete za vaší prací za celý týden, tak nejste vůbec spokojeni? Jako práci zde myslím cokoli, čemu se věnujete. Může to být učení se na zkoušky, tvoření nějakého obsahu, práce na projektu, práce na sobě nebo i vaše klasická práce. Pokud se svým současným stavem nejste spokojeni a rozhodli jste se s tím něco dělat - což je ten lepší případ - mám pro vás zde pár tipů, jak udělat svůj den produktivnější a nepromarnit tak ani minutu. Napište si úkoly Někdy se může stát, že vám připadá, že toho máte tolik, že ani nevíte, do čeho byste se měli pustit (tohle bylo souvětí s nejvíc "že", které jsem za posledních pár týdnů stvořila). Sepište si vaše úkoly pro dnešní den. Tento systém můžeme nazývat To-Do list. Tyto úkoly by neměly být moc malé - například ustlat postel, což si nemusíte psát, ale prostě to hned udělejte - ale ani ne moc velké

Kdo jsem a proč píšu blog?

Vítejte na mém blogu! :) Jsem dvacetitříletá holka, která se snaží dělat vše, co jí baví, a proto můžete právě teď číst tyto řádky. K založení blogu mě přivedl hlavně zájem o zdravý životní styl, jak výživu, tak cvičení, a vše s tím spojené, ať už se jedná o články o cvičení ve fitku, doma, recenze na různé doplňky stravy či sportovní oblečení, články o výživě a spousty dalších. Články budu tedy směřovat spíše k těmto tématům. Můžete zde ale také občas očekávat mé myšlenkové výlevy a různé zamyšlení týkající se jakéhokoli tématu, které bude zrovna aktuální v mém životě nebo mě prostě jen tak napadne. A co víc o mě? Jsem ve 4. ročníku na oboru aplikovaná mechaniky na univerzitě v Ostravě, takže mě baví matematika a asi jsem spíš typ uvažující racionálně, než abych se řídila tím, co mi "říká" srdce :D. I přesto jsem zastáncem pozitivního myšlení, se kterým se to ale nemůže přehánět (jako asi se vším, co člověk dělá). Mám ráda motivační a seberozvojové knížky, takže m