Jak nám strach ničí naše sny
Krásný nedělní večer.
Dneska bych se s vámi chtěla podělit o jedno téma, které mě napadlo při vaření dýňové polívky, a to je téma strachu a jak nám dokáže celkem efektivně kazit nebo dokonce úplně zničit naše sny a cíle. Takže s dýňovou polívkou to nemá moc společného.
Možná to znáte.. Stojíte například před rozhodnutím, zda jít na školu, která je ve vašem rodném městě nebo na zahraniční školu, která je prestižnější, ale šli byste tam sami, je to daleko od vašeho domova, učí se tam jen v cizím jazyce, museli byste se kompletně osamostatnit. Jeden by řekl, že nejlepší je si ujasnit pro a proti každé školy a pak se racionálně rozhodnout. To by byla určitě ta lepší volba. Ale někdy přijde strach a proti tomu ani racionální rozhodnutí moc nezmůže.
Dám tady i můj příklad. Vždycky jsem si jako malá a pak i v pubertě psala blog. Bylo mi jedno, co si o tom někdo myslí. Měla jsem to ráda, a tak jsem to prostě dělala. A pak jsem s tím najednou přestala. Začala jsem až nesmyslně řešit, co si o mě druzí myslí, a to mě v psaní úplně zabrzdilo. Byl to strach, strach, co by bylo kdyby to zjistil někdo z kamarádů nebo z rodiny, jestli by se mi za to vysmívali nebo snad by mě úplně zavrhli, jestli by jim to přišlo dostatečně dobré. Když se na to podívám zpětně, přijde mi to úplně debilní. Blog jsem přece psala ráda a přestala jsem s tím kvůli naprosto neopodstatněného strachu.
Ale řekla jsem si, že na to prostě seru. Seru na nějaký strach z toho, co by bylo kdyby.. Stejně spíš budu litovat věcí, o které jsem se ani nepokusila než věcí, které jsem zkusila a třeba ani nevyšly podle mých představ.
Takže pokud už dlouhou dobu něco chcete - třeba začít hrát na kytaru, chodit na taneční lekce, začít psát knížku, jet na studijní pobyt do zahraničí, koupit si kočku, začít chodit do fitka, změnit práci, co vás nebaví - jděte si za tím a serte na strach. :)
Dneska bych se s vámi chtěla podělit o jedno téma, které mě napadlo při vaření dýňové polívky, a to je téma strachu a jak nám dokáže celkem efektivně kazit nebo dokonce úplně zničit naše sny a cíle. Takže s dýňovou polívkou to nemá moc společného.
Možná to znáte.. Stojíte například před rozhodnutím, zda jít na školu, která je ve vašem rodném městě nebo na zahraniční školu, která je prestižnější, ale šli byste tam sami, je to daleko od vašeho domova, učí se tam jen v cizím jazyce, museli byste se kompletně osamostatnit. Jeden by řekl, že nejlepší je si ujasnit pro a proti každé školy a pak se racionálně rozhodnout. To by byla určitě ta lepší volba. Ale někdy přijde strach a proti tomu ani racionální rozhodnutí moc nezmůže.
Dám tady i můj příklad. Vždycky jsem si jako malá a pak i v pubertě psala blog. Bylo mi jedno, co si o tom někdo myslí. Měla jsem to ráda, a tak jsem to prostě dělala. A pak jsem s tím najednou přestala. Začala jsem až nesmyslně řešit, co si o mě druzí myslí, a to mě v psaní úplně zabrzdilo. Byl to strach, strach, co by bylo kdyby to zjistil někdo z kamarádů nebo z rodiny, jestli by se mi za to vysmívali nebo snad by mě úplně zavrhli, jestli by jim to přišlo dostatečně dobré. Když se na to podívám zpětně, přijde mi to úplně debilní. Blog jsem přece psala ráda a přestala jsem s tím kvůli naprosto neopodstatněného strachu.
Ale řekla jsem si, že na to prostě seru. Seru na nějaký strach z toho, co by bylo kdyby.. Stejně spíš budu litovat věcí, o které jsem se ani nepokusila než věcí, které jsem zkusila a třeba ani nevyšly podle mých představ.
Takže pokud už dlouhou dobu něco chcete - třeba začít hrát na kytaru, chodit na taneční lekce, začít psát knížku, jet na studijní pobyt do zahraničí, koupit si kočku, začít chodit do fitka, změnit práci, co vás nebaví - jděte si za tím a serte na strach. :)
Komentáře
Okomentovat